Kde skončilo naše tělo?

KDE SKONČILO NAŠE TĚLO? A PROČ HO NAJDEME AŽ KDYŽ PŘIJDE KRIZE?

Měl jsem teď jednu klientku na Kambo, přišla po delší době, a po ceremonii řekla: „To je tak úžasný cítit tu ohromnou únavu… Doteď jsem to nevnímala, tělo tak nějak pořád jelo nonstop, z donucení, a teprve teď vnímám, jak jsem unavená. Já jsem se teda vědomě rozhodla, že svoje potřeby upozadím, aby všechno fungovalo, jak má, ale úplně jsem propásla ten moment, kdy bylo potřeba zvolnit… “

Je to tak velmi často – žijeme – pracujeme – staráme se o domácnost a děti – budujeme – vyděláváme…ale kde je v tom tělo?

Když se dnes s někým bavíš, často slyšíš jednu věc stále dokola: „Jsem v hlavě, musím to vymyslet a vyřešit.“

Člověk přemýšlí, analyzuje, přejídá se informacemi…neustále zapnutá TV nebo sociální sítě tomu určitě nepomůžou.

---

Ale co tělo? To je dálkově odpojené.

Až do chvíle, kdy se něco stane.

Vyhoření. Rozchod. Ztráta. Krize. Přetížení. Nemoc.

A pak najednou tělo začne mluvit nahlas – bolestí, úzkostí, vypnutím, panikou, únavou, nespavostí.

Je zvláštní, že se k tělu vracíme až ve chvíli, kdy už nemáme kam utéct. Protože přesně tak si tělo řekne, že chce naši pozornost. Bohužel někdy je to už pozdě…a přichází psychické, nebo následně i fyzické potíže, nemoci.

Tělo není „nosná konstrukce“. Je to operační systém.

---

Všechno, co prožíváme, se usazuje v těle.

• životní tíha v zádových svalech
• přetížení a strach v břiše
• smutky a vztahy v hrudi
• stres a vztek v krku a čelisti

Jenže když člověk jede hlavou, tělo nemá šanci to odpracovat a odlehčit si.

Tak si to odloží na „později“. A když tělo stále necítíme, tak „později“ přijde ta krize, kde už nám nepomůže vzít si víkend volno a budeme zase happy a čilí…

Nejprve často psychická, a pokud to neposlechneme, tak bohužel většinou následuje i ta zdravotní…

---

Kambo či bodywork jsou možnosti, jak se navrátit do vnímání těla.

---

Jedním z největších přínosů Kambo ceremonie nebo práce s tělem (bodyworku), které si spousta lidí hned ani neuvědomuje, není očista nebo fyzická síla.

Ten další přínos je jinde:

Člověk na chvíli ztratí možnost utíkat do hlavy. Hlavně u Kamba – když máte v sobě medicínu, opravdu nepřemýšlíte, jestli máte zaplacené složenky, nebo proč si vás volá učitelka do školy.

V tu chvíli může tělo převzít vedení. A ukáže, jak na tom doopravdy jsme.

---

Najednou cítíš:

• kde je napětí
• kde je strach
• kde je smutek
• kde je tělo přetížené
• co je unavené
• a co naopak skutečně ožívá…

Je to často náročné, ale osvobozující.

---

Proč se to neděje v běžném životě?

Protože běžný život funguje jako tlumič. Zvyk, práce, povinnosti, stres, sociální sítě, Netflix… to všechno drží člověka „v bezpečí“ hlavy a přemýšlení.

Ale zároveň ho to odřízne od vnitřní pravdy těla a jeho pocitů.

A tak lidé přijdou na masáž či Kambo a často říkají: „Wuau, tak tohle jsem necítil roky.“

Ne proto, že by to medicína nebo masáž „vyrobila“. Ale proto, že se tělo konečně dostalo ke slovu a mohlo znovu cítit.

Když se člověk vrátí do těla, začne být:

• jasnější
• klidnější
• ukotvenější
• odolnější
• radostnější
• lehčí
• schopný víc prožívat potěšení
• a schopný dělat rozhodnutí, ne jen reagovat automaticky na vnější podněty.

Když pak přijdou nějaké další krizové momenty, už to pak nejsou jen pády, ale spíše výzvy, které nás nepoloží, ale zvládáme to lépe (z těla) a často v nich právě naopak najdeme sílu a často i poučení pro příště.