Co tě drží ve vztahu zpátky?

To jsem takhle s Michalem řešila, jak dáme Světu vědět o jednom ze seminářů Redvillage.

Já chtěla napsat článek, ale cítila jsem, že jsem fakt ve velkým odporu cokoli v tomto směru udělat. Sama sobě jsem nalhávala, že přece nemůžu psát o vztahových vzorcích. Přece nemám žádný teoretický rámec, nikdy jsem s tímto tématem aktivně nepracovala a hlavně se mě to přece vůbec, ale ani trochu, netýká. Jasně! Je tak snadný lhát si do vlastní kapsy!

Je tak snadný lhát si do vlastní kapsy!

– Klára –

Cítila jsem, jak při každém otevření tohoto tématu ve mě něco bublá a bobtná. Něco, o čem jsem sama moc dobře věděla, ale rozhodně jsem to nechtěla znovu vidět a už vůbec ne s tím seznamovat Michala. Jak by to asi celé vypadalo?

Úplně to vidím: „Miláčku, tohle je můj vztahový vzorec a bude s náma žít!“

Jednoho dne se to stalo. Stojíme proti sobě v kuchyni, řešíme celou tu záležitost ohledně komunikace naši akce navenek, jak to vlastně celý uděláme a já se snažím logicky vysvětlit, proč mi nejde nic napsat.

A jen slyším jak Michal říká:

,,A ty jsi nikdy neměla v partnerství pocit, že se to motá pořád dokola? Že se k tobě partneři chovali stejně v určitě momenty?“

Nebudeme si nic nalhávat, udělalo se mi zle. V krku knedlík jak Brno. Hořko v puse. Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Místo, abych nechala emoce jít ven a plně je projevila – nastoupil můj vztahový vzorec.

Jasně, tak se teď chovej jako hysterka. Jasně, chovej se jako ublížená malá holčička. Super.
Tos to zase dopracovala. Další chlap, co uvidí, že seš úplně mimo!

No, ahoj. Dlouho jsme se neviděli.

Můj vztahový vzorec se jmenuje – strach z toho, že pro partnera nebudu dost atraktivní. Tenhle svůj vzorec znám a dlouho s ním pracuju. Měla jsem pocit, že už o sobě víme a máme zakopanou válečnou sekeru. Ohledně fyzické atraktivity, už to tak je. Pryč jsou doby, kdy jsem si kvůli partnerům stříhala vlasy, malovala se víc i míň, a oblékala se víc i míň. Líbím se sama sobě, a jen tak něco mě v tomhle ohledu nerozhází.

To, kam se Michalova poznámka zavrtala, ale bylo přesně tam, kde sama ještě nemám pevnou půdu pod nohama. Narazila na část nezpracovaného vztahového vzorce – na tu část, kterou aktuálně vnímám jako „atraktivní“ – tedy na to, jaká jsem, jak se mi v životě daří a zda dokážu své vize a sny dotáhnout do konce.

Narazila na můj strach.

Strach z toho, že pro partnera nebudu dost silná, dost samostatná, dost chytrá, dost úspěšná, že nebudu mít dost dobrou práci, … zkrátka, že nebudu DOST!

Chvilku jsem s tímhle pocitem bojovala.

Snažila jsem se pomyslný knedlík z krku nastrkat zpět do truhly.

Zamknout na deset západů a celou tu dřevěnou skříňku strčit pod postel.

Na dně moře.

Na měsíci.

V jiným vesmíru.

Prostě se jen usmát, celou situaci přejít a být zase ta veselá holka. Tohle mi často říkala máma. A myslím, že tenhle vzorec přesně odtud pramení.

Já si ale řekla a DOST! Pokud s tímhle chci hnout – musím se tomu postavit. Nemá cenu dělat, že se nic neděje. Nechci naskočit na scénář ozkoušeného a bezpečného vzorce.

Protože mi na vztahu sama k sobě, i na vztahu s Michalem velmi záleží, tohle prostě muselo jít ven.

I za cenu toho, že by se M. evakuoval z našeho bytu jen v negližé a pro věci si poslal PPL!

I za cenu toho, že by se M. evakuoval z našeho bytu jen v negližé a pro věci si poslal PPL!

– Drzá Klára –

V hlavě mi šla jediná myšlenka: tohle jsem já, tohle je moje, a i když se mi to teda moc nelíbí, pořád je to součástí mě a já to přijímám. Potřebuju o dané věci mluvit nebo jí jakkoli jinak vyjádřit – jinak se v tom zaseknu na věky věků, amen!

Knedlík v krku povolil a ze mě to celé vypadlo. Pro mě známé věci poprvé spatřily světlo světa. Někdo je viděl, slyšel a přijal. Neslyšela jsem ani to, že se chovám jako hysterka, ani to, že se chovám jako malá holčička. Vztahový vzorec se vyděsil a já si uvědomila, že vše je jen o mém rozhodnutí a chuti věci měnit. Já tomu zatracenému vzorci ukážu – vím o něm, vím, co ho spouští a vím, kde se vzal. Hurá!

Odhalení vztahových vzorců je těžký. V moment, kdy jsem vše řekla, jsem sama sebe ukázala v největší zranitelnosti a otevřenosti. A nebudeme si lhát, tohle může setsakra bolet! Zároveň je tento krok tak léčivý a potřebný, pokud chceme jít v životě dál. Žít radostné vztahy a autentický život.

Mě se moc ulevilo. Cítím se teď tak nějak lehčí. Vím, že nemusím mít strach, že nebudu DOST. Je to jen v mojí hlavě, a jen a jen na mém rozhodnutí, jestli se tímto vzorcem nechám ovládat. Něco mi říká, že ne! 🙂

Nechej se vidět, tak jak jsi. V radosti. I v totálním rozložení.

Tohle bylo mé sdílení. Sdílení nejhlubšího strachu – mého vztahového vzorce.

A hele, když já o tom můžu napsat na internet – ty můžeš přijet na seminář!

K.