Mám doma ezo ženu!

Všude je tma. Sedíš před svým vlastním domem a usrkáváš rum z broušené sklenice. Bojíš se otevřít dveře a nahlédnout do útrob svého příbytku.

Vzpomínáš.

Už ani nevíš, kde to vlastně celé začalo. Stalo se to tak náhle a nepozorovaně, jako když se na podzim objeví hustá mlha, která zahalí ulice, pole i města neproniknutelným závojem, který pojme vše, co mu přijde do cesty.

Vzpomínáš, jak jsi se jednoho dne vrátil domů – tehdy jsi to ucítil poprvé.

Zvláštní neznámou vůni. Hodně intenzivní. Marně jsi hledal zdroj. Tvoje žena ti vysvětlila, že se jedná o bílou šalvěj, kterou je dobré očišťovat pravidelně prostor. Nebudeme si nic nalhávat, smrad to byl prvotřídní, ale svou ženu miluješ, pokud jí to dělá radost – ty to nějak vydržíš. Přinejhorším si otevřeš okno (a pivo)

Vzpomínáš, jak jsi se jednou vrátil domů a v botníku našel podivně vypadající placaté boty.

Podivné cosi – tenké podrážky z kousků gumy, ze kterých trčely dvě tyrkysové šňůrky s korálky. Trochu tě to tenkrát vyděsilo. Tvoje žena nosila vždy boty na vysokém podpatku, které se leskly jako prdelky andělíčků na barokních sousoších z bronzu. Najednou byly pryč. Pojal jsi podezření, že váš dům navštívil zloděj nebo soused, snažící se o vtip, a boty vyměnil. Tvoje žena ti vysvětlila, že se jedná o bare foot boty, a že jsou skvělé pro klenbu nohy. Vůbec se ti to nelíbilo, ale dokud nebude chtít abys tyto placky nosil místo svých polobotek, je ti to jedno. Pokud jí to dělá radost, nebudeš to komentovat (maximálně s chlapama v práci).

Vzpomínáš, jak se ti jednou zapraly tvé bílé košile.

Vyděšeně jsi z pračky tahal jednu zničenou košili za druhou. Už nikdy nebudou bílé. Nechápal jsi, co se stalo a v tom jsi z pračky vytáhl obrovský batikovaný šál a krvavě rudé šaty. Netušil jsi kde se tyto kousky vzaly u vás doma. Byla snad na návštěvě Janis Joplin, nebo se cirkusákům rozbila pračka? Tvoje žena ti vysvětlila, že se jedná o masážní šátek sárong a její rituální sesterské šaty. Zaselo to v tobě semínko podezření. Děje se tady něco zvláštního.

Vzpomínáš, jak jsi se začal mít více na pozoru a registrovat změny u vás doma.

V rozích každé místnosti byla nasypaná sůl, aby jí nebylo málo, zdobil každý stolek obří solný svícen. Na každé volné ploše ležel jinak barevný kámen, některé měly i vlastní mističky a podtácky s, pro tebe, neznámými motivy, nejčastěji se opakoval jakýsi květ a kruh s mnoha čárami uprostřed. Tam, kde jsi nenašel kameny a kamínky, byly umístěny stojany na vonné tyčinky, sošky malých a větších bůžků nebo ptačí pera a kalichy. A pak jsi to uviděl a polil tě studený pot. Na místě, kde od nepaměti stával tvůj gramofon byl jakýsi podivný útvar – dominoval mu velký obraz vagíny, kolem bylo rozeseto spoustu kamenů, krystalů, kamínků a oblázků. Nechybělo ovoce, svíčky a vonné tyčinky.

Krve by se v tobě nedořezal. Vyděšeně jsi couval místností zahalenou v dusivém ovoněném dýmu (už jsi věděl, že pokud tě to zabije, byla to bílá šalvěj), ještě kousek a budeš venku. Narazil jsi do něčeho měkkého, zacinkalo to a pak jsi uslyšel hlas tvé ženy:

,,Miláčku, tento prostor potřeboval spoustu změn, snad se ti líbí. Dělala jsem to nedávno, když jsem přišla z ženského kruhu. Nedáš si brukvovou šťávu? Je výborná na detoxikaci organismu. Je to recept od mého gurua. Taky jsme ti koupila tyhle jadeitové korálky na ochranu proti zlým silám.„

– Tvá ezožena –

Opatrně jsi se otočil za hlasem, a v tom jsi to uviděl. Tvá žena zahalená v dlouhé lněné sukni, kterou doplňovala obří batikovaná tunika. Nenamalovaná, neoholená – až ti to bylo stydno, ale dokonce jsi si všimnul i drobného náznaku kníru. Na nohou měla ty podivné placky, kolek zápěstí a kotníků spoustu korálků, korálů a rolniček. Ruce špinavé od odšťavňování brukve a kdoví čeho ještě.

,,Zlatíčko, dnes se mi vůbec nic nechce – blíží se nám novoluní ve Vodnáři, a také očekávám svoji menstruaci, a to já jsem vždycky úplně mimo. Navíc je ještě měsíc v konjunkci se Saturnem a podle astrologů není vhodný čas na začínání nových projektů. Cítím se sklíčeně.„

– Tvá ezožena –

V tichosti jsi došel k barové skříňce, rozvážně jsi z ní sundal dvě sošky Budhy a odhrnul hromádku tarotových karet. Smutně jsi se usmál, z broušené sklenice vyndal sušené levandule, a nalil sis notnou dávku rumu.

Pohladil jsi svou ezoženu po tváři a evakuoval se před vstupní dveře do svého vlastního domu, kde jsi jen seděl a vzpomínal. K tvému rozjímání do ticha noci hrál jen zvuk odšťavňovače, který zápasil s něčím opravdu tvrdým.

Zní ti tento příběh povědomě? Stát se může úplně každému. Pokud je ti v dané situaci nekomfortně, je důležité s ní něco dělat. Jinak by se taky mohlo stát, že budeš každý večer sedět před svým domem a popíjet rum z broušené sklenice. Už úplně nafurt!

Jak najít sílu a říct:

,,Miláčku, tohle mi fakt vadí. Všech těch serepetiček už je tady dost! Pojďme to celé udělat jinak.“

– Vědomý muž schopný otevřené komunikace –

Můžeš navštívit mužský kruh, kde určitě nebudeš první ani poslední chlap, co řeší tohle téma. Dozvíš se tady, mimo jiné, jak se svou ženou komunikovat a jak konečně – jistě a sebevědomě říct, co potřebuješ. Ruku na srdce, to je přece lepší než mlčet a přihlížet, jak se z tvého domu stává smetiště zahalené v dýmu bílé šalvěje.