Špagety carbonara jako důkaz vědomého muže

Dneska jsem šla pracovat do kavárny. Bohužel to není projev mého bohémství, ale pouhý pud sebezáchovy. Stále a stále znovu zjišťuji, že pracovat na místě, kde není úplně naklizeno je pro mě fyzicky i psychicky nemožné. A tak se sem tam vypravuji za štěstí do kaváren v okolí.

Seděla jsem u stolu a pozorovala dění kolem. Koutkem oka jsem zachytila mladého muže, přibližně mého věku. Vypadal zaměstnaně. Usedl ke stolečku a u toho sám pro sebe odříkával mantru – „v pondělí musíš zavolat na dispečink, taky bude potřeba objednat ty nové díly, bylo by dobré to udělat, v pondělí zavolat dispečink, objednat nové díly…“.

Na stolek vybalil tlustý šanon, notebook a plastovou krabičku. Celá tato kompozice mě upřímně zaujala a říkala jsem si, že tady se odehrává něco výjimečného. Mladý muž otevřel svůj počítač a začal do něj zběsile ťukat. Rychlost jeho psaní byla omračující, přemýšlela jsem o tom, zda má partnerku na kterou může tento svůj um aplikovat. Odpověď na tuto pubertální otázku přišla vzápětí.

„Dal bych si dvoje špagety Carbonara – jedny si dám tady a druhé poprosím do téhle krabičky, žena si je dá doma.“

Neznámý mladý muž

Záhada krabičky i ženy byla úspěšně vyřešena a já se spokojeně vracím ke své práci. Ale ouha! Servírka se smutným výrazem muži sděluje, že už mají pouze jednu porci špaget Carbonara, a co teď s tím?

Muž se na chvíli zamyslel a pravil:

„Tak já si je dám, a ženě vyberu něco jiného.“

Servírka zbělala, zrudla a zakoktala se:

„A jako nemyslíte, že by vaše žena byla ráda kdybyste jí ty špagety donesl. To je docela sobecký ne? No jo, chlapi myslí dycky jen sami na sebe!“.

,,No jo, chlapi myslí dycky jen sami na sebe!“

servírka, co ztratila iluze

Mladý muž si vychovaně odkašlal do kapesníčku, složil ho, vrátil do kapsy a s úsměvem servírce odvětil:

„Slečno, děkuji vám za názor. Špagety si dám já a to z toho důvodu, že než bych je přinesl mojí ženě, byly by studené. Také jsem si uvědomil, že moje žena nemá ráda ohřívané těstoviny a v neposlední řadě jí udělá radost spíš nějaký salát, který jí (pokud dovolíte) koupím vedle ve zdravé výživě.“

Zamyslela jsem se nad otázkou servírky. Byl tento mladý gentleman pouhým vychcánkem, co snědl své ženě poslední porci špaget nebo vědomým mužem, který plně nese odpovědnost za své rozhodnutí?

Schopnost přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí hraje velmi důležitou roli v životě každého z nás.

V partnerství často musíme udělat rozhodnutí, které se bude více či méně týkat i našeho partnera/partnerky (třeba výše zmíněné rozhodnutí o poslední porci špaget).

,,Pro mě, jako ženu, je velmi důležité vědět, že můj partner tuto schopnost ovládá a dokáže si své rozhodnutí ustát, případně o něm vést smysluplnou diskuzi.“

Jedna ženská

Pro mě, jako ženu, je velmi důležité vědět, že můj partner tuto schopnost ovládá a dokáže si své rozhodnutí ustát, případně o něm vést smysluplnou diskuzi. Muž, který žije jen pro blaho a štěstí své ženy, by studené špagety v krabičce nosil celý den, sám měl hlad a jediné, co by mu to přineslo by mohl být velký pocit frustrace. Protože ač se snažil a šel přes svůj komfort a hranice, svou ženu šťastnou neudělal.

Chtěla totiž salát a ne ohřívané těstoviny z plastové dózy.