Emocionální zranění bolí jako zlomená noha!

Rád bych se s vámi podělil o sdílení od Jirky, se kterým se potkávám na osobních konzultacích.

,,Když dojde na nějaké neshody v partnerství, obzvlášť pokud se projeví nezájem nebo odtažitost, beru si to dost osobně. Potom dokážu ženu vyloženě emočně zmrazit. Nemůžu si pomoct, ale každou kravinu vnímám jako pohrdání mou osobou. “ (Jirka souhlasil s uveřejněním části svého sdílení.)

Přesně takto se může projevovat emocionální zranění. Chová se velmi podobně jako neuzdravené zranění fyzické – pokud se ho někdo dotkne, BOLÍ. A bolest vždy mění naše chování – zařvu, uteču, oplatím, zamrznu. Pokud mě něco bolí – vnímám svět jinak, ve většině případů neobjektivně. Zároveň si nejsem schopen své neobjektivní vnímání situace uvědomit.

Bolest vždy způsobí, že vnímám svět jinak – neobjektivně a ještě si toto své vnímání nejsem schopen uvědomit.

Konkrétní příklad – touhu partnera po času pro sebe vnímám jako nezájem o vztah a mou osobu. Na tom zakládám své další jednání, které ale může být neadekvátní reálné situaci. Například začnu partnera podvádět, protože mám pocit, že o mě nestojí, i když chtěl jen pár hodin pro své záliby.

Můžu začít obviňovat toho, kdo se mě dotkl. Ale na rozdíl od zlomené nohy, emocionální zranění není vidět, a náš protějšek si vůbec nemusí uvědomit, že zasahuje nějaké nevyléčené místo. On není zodpovědný za způsobenou bolest – emocionální zranění je! A je jedno jestli bylo způsobeno rodiči, bývalou partnerkou, nebo růžovým slonem.

Zraněním se v životě zkrátka nevyhneme a máme je všichni. Už jen to, že sami sobě dokážeme přiznat, že toto zranění máme je velkým krokem ke změně a léčení.

Ke změně nám pomůže:

• uvědomění, že se v určitých situacích chovám jinak, než bych chtěl
• Komunikace se svými protějšky o tom, že mě např. určité chování způsobuje bolest
• Postupné léčení

Dokud muže výrazně ovlivňují emocionální zranění, nemůže být ani autentický, ani pevný a jasný a tím pak selhává jako opora pro svoji partnerku.

Ženě mohou zranění bránit např. v důvěře, v odevzdání se a přijetí sama sebe i druhých lidí.

Příběh z mého života aneb oříšky nebo život

Sedíme s Klárou nad zákuskem a ona mi povídá: „Na tom dortíku jsou oříšky, určitě jsou lískové, na které máš alergii, tak hlavně ať mi celý neopuchneš.“

Jaké typy reakcí mohou nastat:

• Odpovídající reakce: „Díky, miláčku, za upozornění.“
• Moje reakce: „Miláčku, hodně mi vadí přehnaná péče partnerky, která pak vypadá, jako by se o mě starala moje matka. Vím, že jsi to myslela dobře, díky za upozornění.“
• Zraněná reakce: „Co se sakra staráš o můj dort. Seš snad moje matka?! Jasně vidím, že ně něm jsou ořechy a klidně všechny sežeru i kdybych se z toho měl po****!“

Jako malý jsem byl přehnaně opečovávaný, často jsem měl pocit, že nemůžu rozhodovat sám o sobě a jsem kvůli tomu připraven o spoustu zkušeností. Pokud bych o svém zranění nevěděl, moje reakce by byla zraněná.

Protože si toto téma uvědomuju, moje emoce nejsou díky tomu už tak silné a neovladatelné. Partnerce jsem schopný vysvětlit, co se uvnitř mě děje.

Ona tím pádem ví, že je možné, že se v podobných situacích nemusím chovat odpovídajícím způsobem.

Pokud mě chce v léčení podpořit, je s podobnými vyjádřeními opatrnější, ale úplně se jim nevyhýbá.

Za čas, až projdu podobnými situacemi mnohokrát, už mě emoce rušit přestanou.

V kombinaci s tímto přístupem dává smysl se podívat i na příčinu zranění – v terapii prozkoumat svůj vztah k matce a vyjádřit všechny emoce, které u dítěte nemohly být ventilovány. Tím opět zranění ztrácí svoji sílu, kterou pak vracíme sami sobě.